Odmalička jsem všude hlídala děti. Moje rodiče byli oba učitelé, moje babička vedoucí jesliček, rodina byla zaučitelovaná a tak jsem si řekla, že JÁ učitelkou nikdy nebudu!
V USA na Florida Atlantic University jsem vystudovala Psychologii a Criminologii. Ale život má se mnou jiné plány.
Začínalo to postupně, před 20 lety se mi narodil v Americe bystrý a nesmírně zvídavý chlapeček, který neustále potřeboval objevoval svět, naučil se sám číst, pořád se něco učil. V 5ti letech šel do školy, a tam to nadšení do učení z něho začalo vyprchávat. Přestal usínat obklopený knihami, přestal se zajímat. Chtěl ze školy domů a učit se se mnou. Po roce utrpení ve škole, jsem se rozhodla a vzala ho domů, do dnes si pamatuji ten moment zodpovědností, že já přeci nemůžu učit svoje dítě! A tak jsme se začali vzdělávat spolu doma od 1.-6, třídy. Přečetli spoustu knížek, učili se projekty a tvořením. Syn mi dodnes připomíná, jak jsme vytvářeli buňku z gelatiny, do ní měli mimo jiné zapuštěné hroznové víno s chloroplasty……mumifikovali jsme legopanacka a postavili mu legovou pyramidu, upekli si mapu afriky jako obrovksy perníček, řeky do ní malovali bílkovou polevou…. A aby nám nebylo smutno, založili jsme domskolackou skupinku, kde jsme se společně setkávali, jezdili na výlety, organizovala jsem pro ně různé hands on projekty, vyrůstali spolu. Synka to nesmírně bavilo, láska k učení se vrátila a nesmírně prospíval. Každé léto jsem organizovala pro místní hudební školu příměstské tábory.
Když jsme se před 8 lety přestěhovali do Čech, a synek šel na gymnázium, požádala mě kamarádka, abych učila její děti angličtinu…. A tím začala další moje “učící” etapa. Postupně ke mě přicházelo více a více dětí, až se vlastně učení angličtiny dětem stalo hlavní mojí práci. Mezitím jsem se jako instruktor angličtiny vyskytla i jinde, v česko anglické skolce,v Montessori školce, v Lesním klubiku školce i škole, v domacih a svobodných školách (kde v několika dopoledních hodinách vyučují dodnes). Děti, se kterými jsem začínala, postupně vypouštím do světa se skvělou angličtinou, nebojí se mluvit, angličtinu mají jako svůj úplně přirozený jazyk, čtou knížky pro americké děti stejného věku. Organizuji anglické příměstské tabory pro svoje studentíky. Tato práce se se mnou potkala, nesmírně mě baví a učení angličtiny je moje láska.
A jak čas jde dál, narodila se nám krásná holčička. Teď ji je 5 let a s manželem jsme si říkali, kam ji asi dáme do školy? Řekla jsem si, že domškolácké časy jsou za mnou a že české školy jsou přeci dobré, a že prostě půjde do normální školy. Ale……kdyz jsme to začali více prozkoumávat, nedá nám to. Po zkušenostech se synem, když jsem viděla, jakou krásnou formou se dá docílit úžasných výsledků, (kdy mi na gymnasiu opakovaně říkali, že je úplně jiny…jak ho věci baví, jak ho vše zajímá, jak ho baví se vzdělávat). I po tom, co je naše holčička velmi kamarádská (a učit se sama doma by ji bylo smutno) a po prosbě od kamarádů, ať založíme školu, jsme došli k další etapě: A je nám úžasnou ctí a bereme to jako dar, že můžeme založit domškoláckou skupinku, pro děti. Pro děti, které jsou zvídavé, rády tvoří a objevují, jsou nadšené z každého nového písmenka a informace, a pro jejich rodiče, které je v této cestě chtějí podpořit…….Přišla nám i do cesty úžasná paní učitelka Jiřinka, se kterou si navzájem doplnujeme nedořeknuté myšlenky. A tak jsme tu školu teda založili.
Já si ponechám právě jenom výuku angličtiny, ale nebojte, bude to intenzivní. Plánují s dětmi dělat v angličtině projekty, učit je anglicky psát a číst, číst jim anglické knížky, hrát hry v angličtině, mluvit, učit se hodně podobně, jak jsme to dělali se synem. Mám představu, že všechny děti budou za pár let bilingualni. Mám spoustu materiálů z domácí školy, a plánují si je přivézt, ostatní dokoupit.
A tak učím angličtinu, žiju učením, vymýšlením, a zakládáním a plánováním školy……uz ehm vlastně spousty let. Ale říkám si, že vlastně učitelka nejsem! Aspoň ne taková ta klasicka…
Těším se na Vás!

Veronika Hlavička